V Thajsku nemá smysl plánovat, protože ačkoliv se o to snažíte, vše se může rázem změnit. Měli jsme jasnou představu o tom, že si půjčíme 2 skútry a ostrov projezdíme skrz na skrz na nich. Nicméně po zkušební jízdě v levém pruhu jsme se s Marťou tohoto privilegia za účelem zachování zdraví našeho a všech dalších motoristů vzdaly. Skútr nám stačí jeden a Honza nás bude na etapy vozit. Tímto stylem jsme dojeli až k nejjižnějšímu cípu ostrova, do národního parku. Po procházce džunglí se nám otevřel pohled na opuštěnou pláž, „alej“ palem a maják tyčící se na skále. Chtěli jsme na onom místě posvačit. Podobný plán ovšem měla i skupina opic. Bohužel jídlo, které si opice vybraly, bylo naše, respektive moje. Rozjímající se nad jejich roztomilostí jsme byli sprostě jedním opičákem okradeni a svačina byla tatam… Později jsme pochopili, proč ostatní turisté svačí pod přístřeškem obklopeni místními s praky v rukou. Proto prosím nikdy nevěřte opicím a vše si v jejich přítomnosti pevně držte! S hlavou plnou nápadů na další aktivity jsme pokračovali stejným stylem jízdy na sever. Nejprve jsem se vezla já, přímo do restaurace, jež nám byla doporučena, na oběd. S shakem z čerstvých jahod v ruce jsem čekala, až dorazí i Honza s Marťou… avšak nestalo se tak. Píchli. Milí domorodci je za přemrštěnou cenu odvezli i se skútrem k nejbližšímu opraváři, který duši opravil, a jelo se dál. Z oběda se rázem stala večeře, ale stihli jsme i koupání v moři na opuštěné pláži náležící k restauraci! Všechny plány jsme realizovat nestihli, ale o to veselejší zážitky jsme zažili! 🙂
Konečně jsem se dostala k tomu podívat se na vaše fotky a přečíst zajímavé příběhy. Jako ty fotky z národního parku Koh Lanta, to je jak z obrázku, nádhera 🙂 užívejte a zdravíme z Duba 🙂