100 mil nekonečné cesty lemované pouze oplocenou zelení a pasoucím se dobytkem… Byl čtvrteční podvečer a my jsme konečně dorazili na sever severu, k mysu Cape Reinga. Z obrázků v propagačních materiálech jsme tušili, nač se připravit, realita nás ale mile překvapila. Hudba tvořená větrem vycházejícím z místa setkání Tasmanova moře a Tichého oceánu, klikatící se cesta k majáku doprovázená příběhy maorské mytologie, modré nebe a liduprázdno nás odzbrojily.
Severní mys jako výchozí bod pro vícedenní treky nás lákal… Bohužel jsme byli hnáni dál, a to především nedostatkem času, rýmičkou (Petra) a zatím chybějícím stanem, ve kterém bychom na treku přespali. A tak jsme aspoň strávili noc a následující dopoledne v kempu nedaleko tohoto kouzelného místa, kde končí svět, a kde lze čistou linii spojení oceánu a moře pozorovat pouhým okem…
Já mám, Péťo, taky rýmičku, ale jsem v Čechách a v práci. Máš lepší 🙂 Brzy se uzdrav a pozdravuj M+H. Krásné fotky!