Nastal den D! Po 215 nabitých dnech strávených na zelených ostrovech Nového Zélandu (dojímavé ohlédnutí vydáme příště) jsme se zhluboka nadechli a nechali se naším Číňánkem, který nám na týden poskytl ubytování, odvézt na aucklandské letiště. Mířili jsme s mezipřistáním v australském Brisbane do Taipei, hlavního města Tchaj-wanu. Honzově krosně zbývala díky dárkům 3 dkg do přípustných 30 kilo, my s Marťou jsme měli situaci o pár kilo lehčí. Bez výraznějších komplikací (fousatý a zarostlý člen výpravy prošel kontrolou důkladnější) jsme se propašovali na palubu letadla a s příborem v ruce jsme se „těšili“ na krabičkovou stravu. V Brisbane jsme jedním vchodem z letadla vyskočili, druhým o pár okamžiků později naskočili a čekalo nás dalších 9 nekonečných hodin ve vzduchu, než jsme konečně mohli okusit na vlastní kůži čínskou kulturu ostrova Tchaj-wan.
V 5 ráno tchajwanského času jsme uschovali Honzovu neúnosně těžkou krosnu v bezcelním prostoru a vydali jsme vstříc novým zážitkům, nutno podotknout, že s nulovým přehledem o této zemi. Měli jsme však eso v rukávu, respektive dvě! A to naše nové malajské přátele studující na Tchaj-wanu, Kahyee a Magdiela. Historka o tom, jak jsme na ně narazili, patří do sekce nečekaně milých zážitků, které vám přinese pouze cestování po světě. Pamatujete, jak jsme balili sušené ovoce u Mrs. Jones? Tam přesně jsme se mezi porcováním fíků a ananasů seznámili s Malajkou Yee, s níž jsme si často v přátelském duchu vyměňovali informace o našich rodných zemích. Yee studovala mimo jiné na Tchwaj-wanu, a když slyšela o našich plánech, předala nám kontakt na svou sestru Kahyee, která nyní dokončuje bakalářské studium mezinárodního obchodu právě v Taipei. Slovo dalo slovo, s Kahyee jsme si vyměnili několik zpráv, ona přizvala nejlepšího kamaráda Magidela a naše pestrá skupinka byla na světě! 🙂 A tak nás okolo 6. hodiny ranní vítali na letišti naši noví přátelé, kteří nás celý týden poctivě vzdělávali v čínské kultuře a stali se našimi průvodci mezi čínskými znaky. Obdrželi jsme tchajwanské opencard, zavazadla odevzdali v roztomile stísněném, ale příjemném hostelu a hned jsme se pustili do bohaté snídaně na ulici. Co se podávalo, se nás neptejte, házeli jsme to do sebe ale s chutí a vše splachovali sojovým mlékem.
Kahyee odpoledne plnila své poslední studijní povinnosti, a tak jsme naše průvodce propustili, a sami jsme se vypravili ve 40 stupňových vedrech do proslulé taipeiské ZOO! Absolvovali jsme cestu přehledným metrem. Na první pohled běžné vagony křižující podzemí Taipei postrádají oproti Praze řidiče, ty nahradil počítač! Vstup do ZOO nás finančně rozhodně nezruinoval, a ačkoliv se začal projevovat čtyřhodinový časový posun a 24 hodin na nohách, sunuli jsme se v rámci možností aktivně od jednoho výběhu ke druhému až do zavíracích hodin ZOO. Především jsme se těšili na pandy. Jedna si však dopřávala odpolední odpočinek rozplácnutá na kamenech a druhá se držela v dostatečné vzdálenosti od chtivých fotografů. Výsledek snažení zachytit bílo-černého medvěda můžete pozorovat v galerii. Koaly dřímaly na stromech, obrovský medvěd se schoval za betonový roh výhledu, a tak jsme se radovali především z opic, lam a velbloudů. Až po příchodu na hostel jsme se dočetli o rozšíření virusu MERS, mimo jiné na Tchaj-wanu… Rázem nás začaly pálit prstíky, kterými jsme si hladili roztomilé opičky.
Náš první den na Tchaj-wanu zdaleka nekončil, večer jsme vyrazili s Magdielem a Kahyee za gastronomickými zážitky na noční market. Tento druh zábavy si však zaslouží vlastní kapitolu 😉 .
