Ačkoliv to dle fotek vypadá, že trekové oblečení neodkládáme a na společenský a kulturní život jsme zanevřeli, snažíme se využít každé příležitosti, kterou místo našeho pobytu nabízí, a vyrážet za kulturou. Nutno podotknout, že v této oblasti Nový Zéland za Českou republikou zaostává a kromě několika málo větších měst žije venkovským životem, kdy je vrcholem kultury kino, většinou ale ani to ne. Divadla, koncerty, bary naleznete v Aucklandu, Wellingtonu, rozhodně ale ne v Cromwellu! Ten nabízí pouze svou „historickou“ část, skanzen tvořený z několika málo domků ze začátku 20. století na pobřeží jezera. Malebné místo, které, jak jsme byli svědky, slouží k pořádání svatebních obřadů.
Během velikonočních prázdnin jsme na pozvání našeho taiwanského spolubydlícího vyrazili do Queenstown. Rozhodli jsme se tomuto turisty přeplněnému městu dát ještě jednu šanci a především jsme se těšili na společný oběd, který Jordan na počest svého odjezdu zorganizoval (to jsme ještě nevěděli, že nám později připraví i výbornou taiwanskou večeři!). Queenstown jsme prošli skrz na skrz, protlačovali jsme se mezi turisty, našli sochu ptáka kiwiho, která se na nás na fotce směje vždy, když otevřeme průvodce, a čerstvého vzduchu jsme se nadechli při procházce po pobřeží jezera Wakatipu. Dokonce jsme stihli pozorovat vzlet letadel Air New Zealand na letišti obklopeném horami. Obrovské stroje nás fascinují, už teď se nám ale dělá špatně z představy, že abychom se dostali zpět do vlasti, budeme muset ve vzduchu strávit nekonečných 30 hodin! V podvečer na cestě domů jsme přibrzdili ve zlatokopeckém městečku Arrowtown. Kavárničky, malebné domky, živá hudba a přicházející podzim příjemně vybarvily atmosféru a my jsme se na chvíli v místním skanzenu vžili do role čínských zlatokopů, kteří před 150 lety přišli hledat zlato, a stali se součástí vyloučené komunity na předměstí Arrowtown. Fotogenické pohřebiště starých vozů, jenž vzniklo na zahradě místního umělce, bylo třešničkou na dortu příjemně nabitého dne.
Volnou neděli jsme vyrazili na místní Food and Wine Festival, což považujeme za vrchol našeho společenského života. Oslava pořádaná v ulicích přátelského městečka Clyde nás mile překvapila. Oproti vinobraní v Martinborough, kterého jsme se zúčastnili před dvěma měsíci, se zde skutečně nalévalo víno. A tak jsme okusili místní produkci, poslechli si koncerty a brzy odpoledne se vydali na cestu domů. Což o to, rádi bychom zůstali i déle. Místní veřejné akce však zpravidla začínají okolo 11. hodiny dopolední a s úderem 17. hodiny se pravidelně rozpouštějí… To by se v ČR asi neujalo, že? 🙂
